Archiv podle kategorií: Ostatní

Jak se snažím mít energii

Na začátku března jsem nastoupil do nového zaměstnání. Práce vypadala zajímavě, kolegové taky v pohodě. Ale objevil se problém, který jsem nečekal. Rozhodně ne takhle brzo po nastoupení. Začal jsem být docela dost unavený. Takže po práci mě už nezbývala energie na to vůbec něco dělat. A to jsem chodil spát docela brzo a naspal kolem těch 8 hodin denně. Takže v nedostatku spánku problém určitě nebyl.

Takže jsem se rozhodl s tím něco dělat a zkusit se zařídit tak, abych měl během dne víc energie. Taky jsem doufal, že pak nebudu muset chodit tak brzo spát a budu moct ještě něco dělat po večerech. Je spousta věcí, které bych chtěl dělat, ale nějak na ně kvůli únavě nezbýval čas a ani energie.

Dalším problémem bylo, že jsem se občas nevyspal. Některé dny jsem prostě nemohl usnout a budil se uprostřed noci. Takové dny jsem naspal velice málo hodin a většinou jsem pak během dne nedokázal skoro nic udělat. Byl z toho pro mě prostě takový zabitý den. A v jednu chvíli po nástupu práce jsem takových dní měl několik po sobě a to už byl docela problém.

Takže jsem potřeboval něco, co mě dodá energii k tomu abych dokázal bez problémů zvládat den. Nejjednodušší způsob pro mě byl začít pít zelený čaj. Už dřív mě párkrát pomohl dostat se přes dny, kdy jsem se nevyspal a tak jsem doufal, že mě pomůže i takhle.

Ale můj problém s večerní únavou neřešil. Se zeleným čajem mám totiž takovou zkušenost, že když si ho dám později odpoledne, tak už mám pak zase problémy usnout. Takže ho pak už musím omezovat, jinak by mě problémy spíš nadělal. Kromě toho se ukázalo, že po dlouhodobějším pití na mě zelený čaj začal způsobovat spíš únavu.

Vedle toho jsem zkusil ještě druhý způsob jak získat víc energie – začal jsem pravidelně cvičit, konkrétně běhat. Běhal jsem už dřív a ze zkušenosti jsem věděl, že běhání dokáže energii dodat. Už jsem ale delší dobu neběhal a zase začínat tak bylo těžké. Po prvním běhání jsem byl tak unavený, že jsem skoro usnul hned po tom, co jsem vylezl ze sprchy a povečeřel. Trasa kterou jsem běhal měla taky 6,5 kilometru a ze začátku mě trvalo přes 45 minut, než jsem ji zvládnul překonat.

Podobný stav trval ještě nějaký čas, prvních pár týdnů jsem byl po běhání docela unavený, i když už ne tak moc jako po prvním pokusu. Ono se to ale po nějakém půl roce, kdy jsem necvičil dalo docela čekat. Pak se to ale začalo zlepšovat. Ze začátku jenom o trochu, ale po nějakém čase jsem dokonce mohl začít chodit spát později. Taky čas, který jsem potřeboval k uběhnutí své trasy se postupně zlepšoval. Zvlášť ze začátku se zlepšoval docela rychle, časem se pak ustálil přibližně na 40 minutách s tím že jsem se snažil běhat tak 3x týdně.

Důvod proč jsem se rovnou pustil do běhání takhle dlouhé trasy byl ten, že jsem chtěl cvičit alespoň 40 minut – to kvůli tomu, že jsem četl, že takhle dlouhé cvičení dokáže přepnout metabolismus do „rychlejšího režimu“. Přiznám se že jsem tohle nějak dál nezkoumal, tak nevím kolik je na tom pravdy. Takže jestli o tom někdo víte víc, tak budu rád když se mě ozvete nebo pošlete odkaz na další informace. Ale pravdou je, že mě delší trasy taky víc vyhovují. Jsem totiž ten typ co je při cvičení spíš na výdrž než na rychlost. A kromě toho jsem si nebyl jistý, jestli by kratší cvičení mělo dostatečný účinek.

Další změna byla, že jsem začal jíst častěji. Přece jenom lidské tělo získává energii z jídla a tak jsem doufal, že když budu jíst víc než 3x denně, jak pro mě do té doby bylo obvyklé, tak té energie budu mít víc. Takže jsem začal jíst různé svačiny – ať už nějaký ten rohlík s čokoládou nebo třeba jablko (ty mám hodně rád (: ). Na rozdíl od cvičení je v tomhle případě necítil nějaký veliký rozdíl, i když to alespoň pomohlo k tomu, že jsem přes den nedostával hlad. Naopak jsem si občas připadal trochu přejedený.

Ale v kombinaci s běháním to mělo ještě jeden efekt, který jsem nějak moc nečekal. Docela jsem totiž zhubnul – o nějakých 5-6 kilogramů za toho půl roku co s několika delšími přestávkami běhám. Počítal jsem s tím že pár kilo shodím, ale nečekal jsem že to bude až tak moc.

Další příjemná změna, kterou podle všeho způsobilo cvičení, byla že když jsem se náhodou zase nevyspal, tak mě to nevadilo až tak moc jako obvykle. Dokonce ani když jsem po sobě špatně spal několik dní mě nedělalo tak moc problémů jak dřív jedno nevyspání. Tohle jsem nějak nečekal a i když to nevyspání i nadále nebylo příjemné, tak jsem po něm přes den alespoň něco udělal a necítil jsem se zdaleka tak nepříjemně jako dřív.

Co mě čeká dál? Těžko říct. Dvakrát během toho půl roku se mě stalo, že jsem cvičení na delší dobu přerušil. Jednou to prostě nějak nevycházelo a podruhé to bylo kvůli zranění. V obou případech bylo náročné zase s tím začínat. Takže doufám že mě už žádné další přerušení v nejbližší době nečeká. Zase by pak, docela zbytečně, následovaly dny kdy bych po běhání únavou skoro usínal.

Taky jsem nedávno začal trochu cvičit ráno a během dne – jenom takové krátké rychlé cvičení na rozhýbání. Tak uvidím, jaký tohle bude mít vliv do budoucna. Zatím mě z toho jenom trochu pobolívaly nohy a ruce. To už přešlo, takže v blízké budoucnosti se snad začnou objevovat nějaké užitečné výsledky. I když je docela dobře možné, že za tu bolest mohla ne úplně nejlepší strava. Bolest totiž přešla co jsem do svého jídelníčku přidal víc jídel které se doporučují na růst svalstva. To by se pak ty pozitivní účinky asi objevily až později. A přiznám se že tak trochu doufám, že mě alespoň kousek narostou svaly na rukou. Tam bych to docela dost potřeboval.

Další cvičení už asi přidávat nebudu, těžko už bych na něj našel čas. I když třeba vyzkoušet takové Tai-chi mě docela láká, zvlášť po tom co jsem četl o jeho pozitivních účincích na zdraví. Ale stihnout všechno se prostě nedá. A někdy v budoucnu pak napíšu, jak to dopadlo s těmi rychlými cvičeními. (: A potom je tu taky mentální energie, která je k těm náročnějším činnostem taky potřeba. Takže bych v budoucnu rád trochu prozkoumal jak na ni.

Povinný blog o tom proč jsem se rozhodl psát blog (:

Tohle je, jak už říká nadpis, takový ten povinný blog o tom proč tu vlastně píšu. Přece jenom to není u introverta zrovna nejobvyklejší, aby se pustil do něčeho takhle veřejného. A protože zrovna já jsem občas až moc veliký introvert a nějak jsem začít musel, tak jsem jsem si řekl že by bylo dobré sepsat, co mě vlastně k psaní blogu přesvědčilo.
O tom že bych s tím začal jsem přemýšlel už pár let. Ale pokaždé to na něčem ztroskotalo, ať už to byl nedostatek času nebo to že jsem neměl nápady nebo něco úplně jiného. Během té doby jsem narazil na spoustu článků, které se snažily ostatní k psaní blogů nadchnout. A já jsem si po každém říkal, že už bych mohl konečně začít. Další zase říkaly jak blogy jsou užitečné ke spoustě věcí a já na to přikyvoval… A nakonec z toho zase nic nebylo, žádný z nich mě opravdu nepřesvědčil. Možná prostě byly psané pro někoho jiného.
Nedávno jsem totiž narazil na jednu krátkou prezentaci určenou pro introverty, které se podařilo to co žádnému z článků předtím ne – konečně jsem začal psát. Sice velice pomalu, protože času mám málo, ale začal jsem. Uvědomil jsem si díky ní totiž, že existují docela dobré důvody, proč bych měl začít. A některé z nich jsou pro mě docela důležité. (A ona prezentace navíc odkazovala na blog, kde byly ještě další tipy a podrobnosti k ní.)
Pro mě nejdůležitější z nich je asi to že mě dovede k tomu domýšlet věci do důsledků. Normálně s tím mám totiž docela problémy a zapomínám něco takového udělat. Nebo si často ani neuvědomím že bych to měl udělat. Pokud budu psát blog, tak tomu přece jenom věnuju víc času a energie. A i kdybych něco důležitého náhodou opomněl, tak je docela dobrá šance že mě k tomu někdo časem v komentářích dovede. (: Navíc mě tohle dotahování myšlenek do konce pomůže ujasnit si některé věci o mě samotném, ve kterých mám teď trochu zmatek.
Na to docela plynule navazuje snaha zlepšit moje komunikační schopnosti. Jsem totiž v mluvení s ostatním docela špatný. A tak každá možnost, jak se zlepšit je pro mě vítaná. Zvlášť když jako introvert mám problém, že když jsem v rozhovoru s víc než jedním člověkem, tak mám problém se do něho vůbec zapojit. V blogu tenhle problém není a když se bavím jenom s jedním člověkem, tak je to o pro mě o něco jednodušší. Taky, protože podobní lidé mají sklon se navzájem oblíbit, je tu šance že tu narazím na někoho pro mě zajímavého (nebo vlastně spíš on/a na mě).
A i další věci jsou pro mě jednodušší – obvykle mě třeba chvíli trvá, než si něco vzpomenu (pokud si teda vůbec vzpomenu, ale o pamatování si věcí asi napíšu až někdy jindy). U psaní tenhle problém zase není. Vzpomínání můžu věnovat tolik času kolik jenom potřebuju a u různých fakt není problém si je dohledat. Navíc pak v budoucnosti budu mít blog po ruce jako zápisek, když si něco budu potřebovat vzpomenout na něco o čem jsem dřív přemýšlel.
Tak, teď bych asi měl shrnout, o čem tu vlastně mám v plánu psát. V nejbližší době (pro hodně relativní hodnoty slova nejbližší, jenom tenhle krátký zápisek mě zabral po ránech pár týdnů napsat) se asi budu věnovat hlavně tomu nad čím budu právě přemýšlet. Ale kromě toho sem budu psát i o dalších pro mě zajímavých věcech, jako jsou třeba knížky, programování, počítačové hry a podobné věci. Občas se tu možná objeví i něco o anime nebo třeba filmu. Ale to už budou spíš vyjímky. A i když se nepovažuju za spisovatele, tak občas mám chuť něco napsat, takže pokud něco vytvořím, to nejspíš skončí tady. Pokud se náhodou nerozhodnu z toho vytvořit visual novel hru.
To by zatím bylo asi tak všechno. Ale protože tohle je můj první blog, tak jsem nejspíš udělal spoustu zbytečných chyb a je spousta věcí co jsem je mohl udělat líp. Takže pokud máte nějaký tip nebo radu, tak neváhejte a dejte mě v komentářích vědět.